IV.ÚS 265/21 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelů L. V. a V. V., t. č. Vazební věznice Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. prosince 2020 č. j. 10 As 243/2020-86, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 29. 1. 2021 obdržel Ústavní soud podání stěžovatelů, z jehož kontextu lze dovodit, že brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Podání stěžovatelů trpí zjevnými vadami. Především stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem a podání postrádá jakoukoli ústavněprávní argumentaci.

3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení před Ústavním soudem. Teprve nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

4. Jde-li o nyní posuzovanou věc, stěžovatelé se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byli již mnohokrát vyzváni k odstranění vad ústavní stížnosti. Stěžovatelé byli výslovně upozorněni na to, že neodstranění vad je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti.

5. V řízení o ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli opakovaně, stalo-li se tak v mnoha předchozích věcech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, je setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

6. Obdobně Ústavní soud postupoval (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatelů k jejich odstranění) již při rozhodování o předchozích ústavních stížnostech stěžovatelů (srov. např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2960/20

či

I. ÚS 177/21

a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2021

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj