III.ÚS 3298/20 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Karla Šmída a Ing. Miroslavy Klůcové, zastoupených advokátkou JUDr. Michaelou Balousovou, sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2020 č. j. 25 Co 178/2020-89 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. dubna 2020 č. j. 4 C 32/2020-30, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ jako účastníků řízení, a 1) Ing. Jany Zápotocké a 2) Evy Tačnerové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavnímu soudu byla dne 23. 11. 2020 doručena stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v níž stěžovatelé napadají shora uvedená soudní rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a vlastnické právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že první vedlejší účastnice podala k Okresnímu soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") proti druhé vedlejší účastnici žalobu na zaplacení částky 928 375 Kč s příslušenstvím. Dne 31. 3. 2020 podala první vedlejší účastnice návrh na vydání předběžného opatření spočívající v zákazu prodeje nemovitosti - pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území J., obec J., na listu vlastnictví číslo XZ, druhou vedlejší účastnicí . Okresní soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny podmínky pro vydání předběžného opatření podle § 102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a proto napadeným rozhodnutím zakázal druhé vedlejší účastnici prodej výše uvedeného pozemku. Stěžovatelé neměli v řízení před okresním soudem postavení účastníků řízení, ani vedlejších účastníků řízení.

3. Proti rozhodnutí okresního soudu podala druhá vedlejší účastnice odvolání. V průběhu odvolacího řízení vstoupili do řízení stěžovatelé v postavení vedlejších účastníků na straně žalované, kteří stejně jako druhá vedlejší účastnice namítali nesplnění podmínek pro vydání předběžného opatření. Stěžovatelé dále tvrdili, že jsou jako spoluvlastníci předmětného pozemku dotčeni na svých právech, byť se sporem mezi vedlejšími účastnicemi nemají nic společného. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozhodnutí okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, avšak pouze v rozsahu, v němž byla druhá vedlejší účastnice podílovou spoluvlastnicí předmětného pozemku. Ve zbylém rozsahu bylo rozhodnutí okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněno, neboť "žalované nelze zakázat dispozici s nemovitostí v rozsahu, v jakém jí nesvědčí k této nemovitosti vlastnické a ani jiné dispoziční právo" (bod 14 odůvodnění). Uvedl přitom, že podmínky pro nařízení předběžného opatření podle § 102 o. s. ř. považuje za splněné, neboť první vedlejší účastnice osvědčila, že má za druhou vedlejší účastnicí relativně vysokou pohledávku, přičemž tato je spoluvlastníkem předmětného pozemku, který byl ke dni rozhodnutí okresního soudu nabízen k prodeji.

II. Argumentace stěžovatelů

4. Stěžovatelé uvádějí, že jsou spoluvlastníky pozemku, jehož se týkala rozhodnutí o vydání předběžného opatření. Tvrdí, že postupem okresního soudu a krajského soudu byla porušena jejich základní práva zaručená ve shora uvedených ustanoveních Listiny a Úmluvy, neboť k nařízení předběžného opatření podle nich nebyly splněny zákonné podmínky. Stěžovatelé upozorňují zejména to, že se okresní soud vůbec nezabýval tím, zda má druhá vedlejší účastnice jiný majetek než předmětnou nemovitost, resp. spoluvlastnický podíl k ní. Dále uvádějí, že v důsledku nařízeného předběžného opatření došlo ke znehodnocení předmětného pozemku. Jejich spoluvlastnické podíly "jsou totiž obchodovatelné ... pro omezený okruh investorů s tím, že cena za tento podíl je výrazně nižší než cena, jaké by dosáhli při prodeji pozemku jako celku; ostatně i znalecké posudky na hodnotu podílu na nemovitosti s touto skutečností počítají".

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány procesní podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož může ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí podat pouze účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo. Již v usnesení ze dne 22. 10. 1996

sp. zn. III. ÚS 137/96

Ústavní soud zdůraznil, že "ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, taxativně vymezuje rozsah oprávněných osob k podání ústavní stížnosti. Takovou osobou je fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení před orgánem veřejné moci, jehož rozhodnutí se jí má dotýkat. Stěžovatelem tedy nemůže být osoba, která účastníkem řízení před orgánem veřejné moci nebyla, a to ani v tom případě, že se sama za účastníka považuje a případně se cítí dotčena rozhodnutím orgánu veřejné moci. Nezbytnou podmínkou tedy je, aby takováto osoba byla účastníkem původního řízení a jako účastník rovněž vystupovala a jako s účastníkem s ní bylo jednáno."

7. Z napadených rozhodnutí je patrné, že stěžovatelé účastníky řízení, v nichž byla tato rozhodnutí vydána, nebyly. V případě řízení o odvolání vedeného krajským soudem měli toliko postavení vedlejších účastníků řízení na straně žalované, v řízení před okresním soudem pak neměli ani postavení vedlejších účastníků. Ústavní soud opakovaně uvádí, že institut vedlejšího účastenství (vedlejší intervence) je procesní prostředek podpory účastníka řízení, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, pročež vedlejší účastník sám řízení o ústavní stížnosti zahájit nemůže (např. usnesení ze dne 13. 2. 2001

sp. zn. III. ÚS 719/2000

, ze dne 25. 4. 2007

sp. zn. IV. ÚS 177/04

, ze dne 16. 1. 2008

sp. zn. IV. ÚS 979/07

, ze dne 24. 9. 2008

sp. zn. III. ÚS 1759/08

a ze dne 23. 4. 2020

sp. zn. I. ÚS 3419/19

).

8. Ústavní soud podotýká, že podání stěžovatelů nemohlo být posouzeno ani jako ústavní stížnost proti zásahu orgánu veřejné moci (srov. nález ze dne 10. 1. 1996

sp. zn. Pl. ÚS 30/95

), neboť z petitu ústavní stížnosti jasně vyplývá, že se stěžovatelé domáhají zrušení napadených soudních rozhodnutí (viz usnesení ze dne 26. 3. 2018

sp. zn. II. ÚS 77/18

). Ústavní soud je zásadně vázán petitem ústavní stížnosti, který nemůže sám měnit ani překročit (srov. např. usnesení ze dne 12. 1. 2017

sp. zn. III. ÚS 1031/17

nebo ze dne 2. 10. 2008

sp. zn. III. ÚS 2111/07

).

9. Jelikož byla ústavní stížnost podána osobami zjevně neoprávněnými [argumentum a contrario § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], Ústavní soud jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona jako návrh podaný zjevně neoprávněnými osobami.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2020

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.

soudce zpravodaj