III.ÚS 2162/20 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. května 2020 č. j. 1 Afs 64/2020-21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 7. 2020, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla odmítnuta kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 1. 2020 č. j. 59 Af 50/2019-30 s tvrzením, že se jedná o nezákonné, protiústavní a zjevně účelové rozhodnutí.

2. Návrh stěžovatelky trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem [§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími shodnou vadou, příp. dalšími vadami, a na tyto nedostatky byla a je opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 3239/13

,

IV. ÚS 3556/13

,

II. ÚS 3147/14

,

III. ÚS 3542/14

,

I. ÚS 518/15

,

III. ÚS 629/16

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového, a přitom stále stejného poučení, jako postup neefektivní a formalistický.

5. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 696/16

,

IV. ÚS 1061/16

,

I. ÚS 1316/16

,

IV. ÚS 1407/16

,

I. ÚS 1691/16

,

I. ÚS 1903/16

,

I. ÚS 2081/16

,

IV. ÚS 3071/16

,

III. ÚS 3212/16

,

I. ÚS 3679/16

,

IV. ÚS 3755/16

,

III. ÚS 2231/17

,

IV. ÚS 932/20

, jakož i v řadě pozdějších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2020

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj