II.ÚS 1841/20 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud obdržel dne 1. 7. 2020 podání navrhovatelky označené jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka podala ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souvislosti s jejími předchozími podáními Ústavnímu soudu přitom již byla mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.
Legislator headnote
AI generatedII.ÚS 1841/20 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud obdržel dne 1. 7. 2020 podání navrhovatelky označené jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka podala ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souvislosti s jejími předchozími podáními Ústavnímu soudu přitom již byla mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.
Full text
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2020 č. j. 1 Afs 382/2019-44 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019 č. j. 54 Af 32/2019-46, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 1. 7. 2020 podání navrhovatelky označené jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
2. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka podala ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souvislosti s jejími předchozími podáními Ústavnímu soudu přitom již byla mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.
3. Ústavní soud v jiných věcech navrhovatelky rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (viz např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 3258/14
,
IV. ÚS 2056/11
,
II. ÚS 740/11
,
III. ÚS 452/11
,
III. ÚS 340/11
,
IV. ÚS 1270/10
,
IV. ÚS 1836/10
,
III. ÚS 2371/10
,
IV. ÚS 29/08
,
IV. ÚS 3220/14
,
I. ÚS 2844/15
,
IV. ÚS 1061/16
a další).
4. Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavní soud návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka