II.ÚS 1481/20 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Miroslava Nováka, zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v Čelákovicích, Stankovského 144, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2020 č. j. 30 Cdo 1652/2018-273, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2017 č. j. 30 Co 259/2017-245 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. března 2017, č. j. 22 C 243/2014-216, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností stěžovatel navrhl aby Ústavní soud vyslovil, že rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 2. 2020 č. j. 30 Cdo 1652/2018-273, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2017 č. j. 30 Co 259/2017-245 a s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2017 č. j. 22 C 243/2014-216 bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na ochranu vlastnictví, garantované článkem 11 Listiny a článkem 1 Dodatkového protokolu č. l k Úmluvě, bylo mu odňato právo na zákonného soudce, garantované článkem 38 odst. 1 Listiny, jakož i Listinou zaručené právo domáhat se náhrady škody nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu článku 36 odst. 3 Listiny a právo podle článku 82 odst. 2 Ústavy.

2. Dříve, než Ústavní soud mohl přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení dané zákonem o Ústavním soudu. Přitom zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

3. V dané věci stěžovatel napadl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2020 č. j. 30 Cdo 1652/2018-273, jímž byly v podstatných částech zrušeny předchozí rozsudky Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 a věc byla naposled jmenovanému soudu vrácena k dalšímu řízení. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Podání ústavní stížnosti je možné až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. Z uvedeného též vyplývá, že Ústavní soud je oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných a konečných. Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení, srov. například usnesení

sp. zn. IV. ÚS 125/06

ze dne 30. 3. 2006. O takový případ se přitom jedná i v projednávané věci - napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu totiž byly zrušeny předcházející rozsudky a věc byla vrácena k dalšímu řízení, které tudíž stále běží a napadená rozhodnutí nelze považovat za konečná.

4. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2020

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj