IV.ÚS 796/20 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Bc. Ladislava Regnarda a Terezie Regnardové, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2019 č. j. 32 Cdo 2917/2019-398 a č. j. 32 Cdo 3206/2019-400, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Generali Pojišťovna, a. s., sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 16. 3. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelů označené jako "Ústavní stížnost (k celému soudnímu řízení, prodloužení lhůty)" obsahující informace o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a neustanovení právního zástupce. Z textu podání lze dovodit, že stěžovatelé především brojí proti, v záhlaví identifikovaným, dvěma usnesením Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé tato usnesení nepředložili, využil Ústavní soud veřejně přístupné zdroje (www.nsoud.cz), z nichž zjistil, že prvním z napadených usnesení Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky proti prvnímu a čtvrtému výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2019 č. j. 68 Co 14/2019-372, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 2. 2019 č. j. 68 Co 14/2019-382, zastavil řízení o dovolání stěžovatelky proti třetímu výroku uvedeného usnesení a odmítl dovolání stěžovatele; druhým z napadených usnesení Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 16. 11. 2018 č. j. 22 C 38/2009-365 (pozn. napadená usnesení Nejvyššího soudu byla vydána ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 22 C 38/2009).

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Podání stěžovatelů trpí zjevnými vadami; především stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem, nejsou k němu připojeny předepsané přílohy (§ 30, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu) a neobsahuje vymezení toho, co sleduje (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), tj. návrh, jak má soud rozhodnout.

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se již mnohokrát obrátili (každý samostatně nebo společně) na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. II. ÚS 768/17

,

sp. zn. IV. ÚS 1118/17

,

sp. zn. II. ÚS 1588/17

,

sp. zn. IV. ÚS 20/18

,

sp. zn. III. ÚS 983/18

,

sp. zn. II. ÚS 2425/18

). Stěžovatelé však i nadále volí postup, kterým ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti; na výzvy k odstranění vad nereagují.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. II. ÚS 1667/19

,

sp. zn. II. ÚS 1668/19

,

sp. zn. III. ÚS 2101/19

,

sp. zn. II. ÚS 2756/19

,

sp. zn. I. ÚS 2811/19

,

sp. zn. II. ÚS 4065/19

,

sp. zn. IV. ÚS 128/20

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i mnoha a mnoha dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2020

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj