Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 481/20 ECLI:CZ:US:2020:1.US.481.20.1 AI generated

I.ÚS 481/20 · Ústavní soud České republiky

Case Number I.ÚS 481/20
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date

Legislator summary

AI generated

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Jiřího Kabourka, na přezkum usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Nco 108/2019-15 ze dne 19. 11. 2016 takto: Dne 13. 2. 2020 došlo Ústavnímu soudu podání navrhovatele označené jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví citovanému soudnímu rozhodnutí. Uvedený návrh však nesplňuje požadavky kladené na takovou ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu. Navrhovatel zejména není právně zastoupen a ani zmíněné podání není advokátem sepsáno.

Legislator headnote

AI generated

I.ÚS 481/20 · Ústavní soud České republiky: , aniž by musel vyčkat upřesnění námitky podjatosti soudců Ústavního soudu, odmítl návrh na zahájení řízení za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Jiřího Kabourka, na přezkum usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Nco 108/2019-15 ze dne 19. 11. 2016 takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 13. 2. 2020 došlo Ústavnímu soudu podání navrhovatele označené jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví citovanému soudnímu rozhodnutí. Uvedený návrh však nesplňuje požadavky kladené na takovou ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu. Navrhovatel zejména není právně zastoupen a ani zmíněné podání není advokátem sepsáno.

Ústavní soud shledal, že navrhovateli se již v souvislosti s rozhodováním o jiných jeho dřívějších návrzích opakovaně dostalo podrobného poučení o bezvadné ústavní stížnosti, včetně informací o možnosti zajištění právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud přitom ve své ustálené rozhodovací praxi vychází z toho, že není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku poučení v dalších jednotlivých řízeních neefektivním a formalistickým (srov. kupř. usnesení

sp. zn. I. ÚS 3327/19

ze dne 21. 10. 2019, dostupné na adrese http://nalus.usoud.cz).

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud, obdobně jako v dřívějších věcech navrhovatele vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 2057/15

,

sp. zn. IV. ÚS 3093/15

,

sp. zn. IV. ÚS 3094/15

,

sp. zn. IV. ÚS 134/16

nebo

sp. zn. III. ÚS 475/18

, aniž by musel vyčkat upřesnění námitky podjatosti soudců Ústavního soudu, odmítl návrh na zahájení řízení za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2020

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj