IV.ÚS 432/20 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Kožejové, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2019 č. j. 57 Co 370/2019-102, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 10. 2. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina stížnost (doplněná přípisem doručeným dne 17. 2. 2020), kterou se domáhala zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami; stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), k ústavní stížnosti nejsou přiloženy předepsané přílohy (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla upozorněna s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. III. ÚS 2261/17

,

sp. zn. I. ÚS 3470/18

,

sp. zn. IV. ÚS 3730/18

,

sp. zn. II. ÚS 3948/18

). Stěžovatelka však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani stěžovatelčin příslib, že ústavní stížnost bude doplněna právním zástupcem.

6. Na základě těchto zjištění Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl (stejně jako učinil např. usnesením ze dne 28. 2. 2019

sp. zn. IV. ÚS 372/19

, ze dne 8. 4. 2019

sp. zn. III. ÚS 935/19

, ze dne 29. 4. 2019

sp. zn. IV. ÚS 1278/19

, ze dne 22. 5. 2019

sp. zn. IV. ÚS 1639/19

, ze dne 8. 7. 2019

sp. zn. I. ÚS 1829/19

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2020

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj