IV.ÚS 296/20 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivety Černé, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2019 č. j. 21 Cul 6/2019-10, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 28. 1. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina stížnost, kterou se domáhala zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, zamítajícím její návrh, aby "Nejvyšší soud ČR vydal usnesení, jímž Vrchnímu soudu v Praze ve věci námitky podjatosti, opravy protokolace k jednání ze dne 5. 5. 2016, neplatnosti jednání, termínu doručení 2 VSPH 1045/2015 a tím platnému termínu k podání dovolání, neoprávněné přítomnosti opatrovnice u jednání ke 2 VSPH 1045/2015 určí lhůtu k odeslání spisu nadřízenému soudu k rozhodnutí o opravném prostředku".

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami; stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla upozorněna s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (ve věci vedené pod

sp. zn. II. ÚS 1216/17

). Stěžovatelka však zvolila postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani stěžovatelčina žádost "o posečkání s doplněním od advokáta, až insolvenční soud projedná můj návrh na přidělení advokáta ze dne 14. 4. 2019", neboť ve věci

sp. zn. II. ÚS 1216/17

byla informována o postupu pro přidělení advokáta.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 1214/19

a

sp. zn. III. ÚS 1226/19

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2020

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj