IV.ÚS 153/20 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Valentýna Plzáka, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2019 sp. zn. 58 Co 371/2019, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 14. 1. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost (doplněná dopisem doručeným dne 28. 1. 2020), kterou se domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 9. 2019 sp. zn. 34 Exe 738/2019 o návrhu na zastavení exekuce.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ke stížnosti nejsou přiloženy předepsané přílohy (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. II. ÚS 327/17

a

sp. zn. II. ÚS 3881/17

). Stěžovatel však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. S tímto přístupem Ústavního soudu byl stěžovatel seznámen např. v řízeních vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 2049/09

,

sp. zn. I. ÚS 2142/10

,

IV. ÚS 2375/10

,

sp. zn. II. ÚS 3835/12

,

sp. zn. I. ÚS 3381/18

,

sp. zn. III. ÚS 1376/19

,

sp. zn. II. ÚS 1728/19

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Na tomto závěru nemohla nic změnit stěžovatelova informace o tom, že dne 14. 1. 2020 podal na Českou advokátní komoru žádost o určení advokáta a tiskopis včetně příloh odeslal dne 18. 1. 2020.

6. Ústavní soud se proto z výše uvedených důvodů uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2020

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj