I.ÚS 2298/19 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatele Josefa Horyny, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 29 ICdo 95/2017-166 a jemu předcházejících rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 15. července 2019 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod

sp. zn. I. ÚS 2313/18

nebo

II. ÚS 1843/19

) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2019

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj