I.ÚS 1930/19 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud obdržel dne 13. června 2019 podání navrhovatelů označené jaké ústavní stížnost, jímž se mj. domáhají zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 31/2019-48 ze dne 18. 4. 2019. Přestože byli oba navrhovatelé v minulosti v souvislosti s jejich předchozími podáními opakovaně Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 1930/19 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud obdržel dne 13. června 2019 podání navrhovatelů označené jaké ústavní stížnost, jímž se mj. domáhají zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 31/2019-48 ze dne 18. 4. 2019. Přestože byli oba navrhovatelé v minulosti v souvislosti s jejich předchozími podáními opakovaně Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
Full text
Ústavní soud rozhodl o návrhu Ilony Dočkalové a Libora Němečka, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 13. června 2019 podání navrhovatelů označené jaké ústavní stížnost, jímž se mj. domáhají zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 31/2019-48 ze dne 18. 4. 2019.
Přestože byli oba navrhovatelé v minulosti v souvislosti s jejich předchozími podáními opakovaně Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Za dané situace, kdy navrhovatelé ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj