IV.ÚS 1413/19 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. března 2019 č. j. 19 Co 100/2019-95, ze dne 9. dubna 2019 č. j. 19 Co 125/2019-85, ze dne 28. března 2019 č. j. 19 Co 78/2019-46 a ze dne 9. dubna 2019 č. j. 19 Co 126/2019-79, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení výše označeného soudního rozhodnutí, přičemž se dovolával svého práva na ochranu majetku a spravedlivé projednání věci. 2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou (tak) dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelův návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož (v prvé řadě) nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se stěžovatel opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a je opakovaně na tyto nedostatky upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě bude důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15 , II. ÚS 292/16 , II. ÚS 293/16 , I. ÚS 879/16 , II. ÚS 1616/16 , I. ÚS 1778/16 , II. ÚS 1779/16 , III. ÚS 1057/17 , III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal a které byly z téhož důvodu odmítnuty. 3. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že v případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již ve více předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. 4. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16 , II. ÚS 2506/16 , II. ÚS 2997/16 , II. ÚS 3787/16 , III. ÚS 3875/16 , II. ÚS 114/17 , II. ÚS 302/17 , IV. ÚS 303/17 , III. ÚS 304/17 , I. ÚS 712/17 , III. ÚS 1057/17 , III. ÚS 1359/17 , III. ÚS 1933/17 , III. ÚS 2425/17 , III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17 , jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. května 2019 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj

IV.ÚS 1413/19 · Ústavní soud České republiky: března 2019 č. j. 19 Co 100/2019-95, ze dne 9. dubna 2019 č. j. 19 Co 125/2019-85, ze dne 28. března 2019 č. j. 19 Co 78/2019-46 a ze dne 9. dubna 2019 č. j. 19 Co 126/2019-79, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení výše označeného soudního rozhodnutí, přičemž se dovolával svého práva na ochranu majetku a spravedlivé projednání věci. 2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou (tak) dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelův návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož (v prvé řadě) nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se stěžovatel opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a je opakovaně na tyto nedostatky upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě bude důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15 , II. ÚS 292/16 , II. ÚS 293/16 , I. ÚS 879/16 , II. ÚS 1616/16 , I. ÚS 1778/16 , II. ÚS 1779/16 , III. ÚS 1057/17 , III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal a které byly z téhož důvodu odmítnuty. 3. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že v případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již ve více předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. 4. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16 , II. ÚS 2506/16 , II. ÚS 2997/16 , II. ÚS 3787/16 , III. ÚS 3875/16 , II. ÚS 114/17 , II. ÚS 302/17 , IV. ÚS 303/17 , III. ÚS 304/17 , I. ÚS 712/17 , III. ÚS 1057/17 , III. ÚS 1359/17 , III. ÚS 1933/17 , III. ÚS 2425/17 , III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17 , jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. května 2019 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj