I.ÚS 930/19 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedÚstavní soud rozhodl o návrhu Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 182/2018-329 ze dne 5. 12. 2018, takto: Navrhovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 930/19 · Ústavní soud České republiky: Miroslava Šebesty, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 182/2018-329 ze dne 5. 12. 2018, takto: Navrhovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Full text
Ústavní soud rozhodl o návrhu Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Co 182/2018-329 ze dne 5. 12. 2018, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Přestože byl navrhovatel v minulosti v souvislosti s jeho předchozími podáními (např. ve věcech vedených pod
sp. zn. IV. ÚS 3061/18
,
II. ÚS 3059/18
,
III. ÚS 3058/18
,
IV. ÚS 920/18
,
II. ÚS 587/15
,
I. ÚS 586/15
,
III. ÚS 2809/14
,
III. ÚS 1628/14
a další) mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nyní podaný návrh tyto podmínky rovněž nesplňuje.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu, jak se ostatně vyjádřil i v řízeních navrhovatele vedených pod
sp. zn. I. ÚS 2382/14
,
IV. ÚS 3111/16
,
III. ÚS 85/19
,
III. ÚS 84/19
,
IV. ÚS 649/19
a dalších, setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Za dané situace, kdy navrhovatel ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj