III.ÚS 773/19 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o návrhu stěžovatelů Terezie Regnardové a Bc. Ladislava Regnarda, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018 č. j. 3 Co 74/2018-468 a blíže nespecifikovaného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2019, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 4. 3. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "dovolání/ ústavní stížnost", kterým stěžovatelé žádají rovněž o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce současně pro dovolací řízení i pro ústavní stížnost.

2. Podání stěžovatelů zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se stěžovatelé v tomto řízení domáhají, a pro řízení před Ústavním soudem nebyli stěžovatelé zastoupeni advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se již mnohokrát obrátili na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovatelé však i nadále volí postup, kterým ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti; na výzvy k odstranění vad nereagují (viz např. poučení ve věcech vedených pod

sp. zn. II. ÚS 1588/17

,

sp. zn. II. ÚS 2601/17

,

sp. zn. II. ÚS 2425/18

,

sp. zn. II. ÚS 2425/18

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

5. Stěžovatelé tak již byli řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem o Ústavním soudu na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení zastoupeni advokátem již při podání ústavní stížnosti. V řízení o Ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožným stěžovatelům v každé jejich věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatelů - viz usnesení ze dne 7. 6. 2017

sp. zn. III. ÚS 1556/17

, ze dne 4. 4. 2018

sp. zn. I. ÚS 916/18

, ze dne 18. 6. 2018

sp. zn. I. ÚS 1847/18

, ze dne 11. 9. 2018

sp. zn. III. ÚS 2424/18

, ze dne 11. 9. 2018

sp. zn. III. ÚS 2923/18

, ze dne 11. 9. 2018

sp. zn. III. ÚS 2343/18

, ze dne 29. 1. 2019

sp. zn. I. ÚS 199/19

a další) přiměřeně použil ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj