I.ÚS 575/19 · Ústavní soud České republiky
Legislator summary
AI generatedV podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 15. února 2019, stěžovatel navrhoval, aby Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2019 č. j. 2 As/2019-11. Napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatele proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2018 č. j. 15 A 60/2018-23.
Legislator headnote
AI generatedI.ÚS 575/19 · Ústavní soud České republiky: Přestože byl stěžovatel již opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje, neboť stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Full text
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., t. č. Vazební věznice Praha-Pankrác, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2019 č. j. 2 As 14/2019-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 15. února 2019, stěžovatel navrhoval, aby Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2019 č. j. 2 As/2019-11. Napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost stěžovatele proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2018 č. j. 15 A 60/2018-23.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Přestože byl stěžovatel již opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje, neboť stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
4. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod
sp. zn. III. ÚS 3796/18
,
II. ÚS 3798/18
,
III. ÚS 3804/18
,
IV. ÚS 3806/18
,
I. ÚS 3807/18
,
IV. ÚS 3980/18
,
IV. ÚS 287/19
,
II. ÚS 291/19
a
I. ÚS 657/19
) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
5. Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj