I.ÚS 3593/18 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele V. V., t. č. ve Věznici Rýnovice, P. O. BOX 14, Jablonec nad Nisou, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2018 sp. zn. 8 To 275/2018 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2018 sp. zn. 70 Nt 3550/2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 2. 11. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označených usnesení.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), chybí jakákoliv ústavněprávní argumentace a napadená rozhodnutí nebyla k ústavní stížnosti přiložena.

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi a je tak zřejmé, že je seznámen s náležitostmi předepsanými zákonem o Ústavním soudu pro tento druh návrhů, včetně požadavku povinného zastoupení kvalifikovaným právním zástupcem.

Ústavní soud ověřil, že stěžovatel byl o náležitostech ústavní stížnosti v minulosti poučen opakovaně a není tak pochyb o tom, že jsou mu náležitosti podání dobře známy (srov. poučení ve věci

sp. zn. IV. ÚS 650/18

,

IV. ÚS 651/18

,

II. ÚS 1589/18

,

III. ÚS 1591/18

,

IV. ÚS 2557/18

,

III. ÚS 130/18

,

II. ÚS 3065/18

). O tom ostatně svědčí i jeho sdělení, že si je vady ústavní stížnosti dobře vědom a není nutno ho o tomto poučovat.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

Z výše uvedených důvodů přistoupil Ústavní soud k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2018

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj