III.ÚS 3416/18 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ladislava Regnarda, bez právního zastoupení, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2018 č. j. 20 Cdo 2656/2018-356, ze dne 17. července 2018 č. j. 20 Cdo 2656/2018-357, ze dne 18. července 2018 č. j. 20 Cdo 2658/2018-358, ze dne 18. července 2018 č. j. 20 Cdo 2659/2018-359, ze dne 18. července 2018 č. j. 20 Cdo 2660/2018-360, ze dne 18. července 2018 č. j. 20 Cdo 2662/2018-361, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 15. 10. 2018 bylo Ústavnímu soudu doručeno stěžovatelovo podání, jímž stěžovatel napadl shora označená usnesení Nejvyššího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o zastavení řízení o dovolání stěžovatele. Podání stěžovatele obsahovalo rovněž žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V nyní posuzované věci přitom Ústavní soud shledal, že tomu tak není.

3. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 citovaného zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

4. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v § 34 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu.

5. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel (sám nebo společně s Terezií Regnardovou) podal dosud již značné množství ústavních stížností a v mnoha případech nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech pak byl vyzýván k odstranění vad podání a poučen o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude jeho ústavní stížnost odmítnuta (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 20/18

a

III. ÚS 983/18

, naposledy ve věci

sp. zn. II. ÚS 2425/18

). Řada ústavních stížností byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů.

6. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti; na výzvy k odstranění vad nereaguje.

7. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

8. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. I. ÚS 19/18

,

sp. zn. II. ÚS 41/18

,

sp. zn. II. ÚS 189/18

,

sp. zn. I. ÚS 964/18

,

sp. zn. I. ÚS 1018/18

,

sp. zn. II. ÚS 1507/18

,

sp. zn. III. ÚS 1580/18

,

sp. zn. I. ÚS 2342/18

,

sp. zn. I. ÚS 2583/18

,

sp. zn. III. ÚS 3417/18

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2018

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu