III.ÚS 3640/18 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. srpna 2018 č. j. 23 Co 315/2018-41 a ze dne 30. srpna 2018 č. j. 1 Nc 3756/2018-43, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 7. 11. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označených usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud"), vydaná ve dvou různých řízeních o náhradu škody, v nichž se stěžovatel domáhá vůči vedlejší účastnici zaplacení specifikovaných peněžních částek (v první věci Okresní soud v Pardubicích nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků a krajský soud jeho usnesení potvrdil, ve druhé věci krajský soud rozhodl ke stěžovatelově námitce, že soudkyně JUDr. Naděžda Librová není vyloučena z jejího projednávání a rozhodnutí). Současně stěžovatel v petitu ústavní stížnosti požádal o umožnění euthanasie.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod

sp. zn. III. ÚS 3759/15

,

sp. zn. II. ÚS 292/16

,

sp. zn. II. ÚS 293/16

,

sp. zn. I. ÚS 879/16

,

sp. zn. II. ÚS 1616/16

,

sp. zn. I. ÚS 1778/16

,

sp. zn. II. ÚS 1779/16

). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. V nyní posuzované věci Ústavní soud doplňuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti žádné konkrétní argumenty vůči postupu krajského soudu při rozhodování v příslušných řízeních neformuluje.

6. Stejně jako ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 2127/16

,

sp. zn. II. ÚS 2506/16

,

sp. zn. II. ÚS 2997/16

,

sp. zn. II. ÚS 3787/16

,

sp. zn. III. ÚS 3875/16

,

sp. zn. II. ÚS 114/17

,

sp. zn. II. ÚS 302/17

,

sp. zn. IV. ÚS 303/17

,

sp. zn. III. ÚS 304/17

,

sp. zn. I. ÚS 712/17

,

sp. zn. III. ÚS 1057/17

,

sp. zn. III. ÚS 1358/17

,

sp. zn. III. ÚS 2424/17

,

sp. zn. III. ÚS 2766/17

,

sp. zn. III. ÚS 2968/17

,

sp. zn. III. ÚS 3276/17

,

sp. zn. III. ÚS 3477/17

,

sp. zn. III. ÚS 3708/17

,

sp. zn. III. ÚS 3720/17

,

sp. zn. III. ÚS 3990/17

,

sp. zn. III. ÚS 136/18

,

sp. zn. III. ÚS 313/18

,

sp. zn. III. ÚS 325/18

,

sp. zn. III. ÚS 514/18

,

sp. zn. III. ÚS 838/18

,

sp. zn. III. ÚS 853/18

,

sp. zn. III. ÚS 865/18

,

sp. zn. III. ÚS 1177/18

,

sp. zn. III. ÚS 1189/18

,

sp. zn. III. ÚS 1527/18

,

sp. zn. III. ÚS 1878/18

,

sp. zn. III. ÚS 2229/18

,

sp. zn. III. ÚS 2619/18

,

sp. zn. III. ÚS 2997/18

,

sp. zn. III. ÚS 3321/18

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v mnoha a mnoha dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2018

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj