24 Nd 525/2020 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

Soudní exekutor K. U. předložil Krajskému soudu v Brně odvolání insolvenční správkyně proti jím vydanému usnesení o ceně, které vydal při provádění dražby nemovitostí dlužníka podle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu na základě smlouvy uzavřené s insolvenční správkyní ve smyslu ustanovení § 286 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., ve znění zákona č. 64/2017 Sb.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 10. 2020, č. j. 51 Nc 126/2020-14, vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že na dražbu prováděnou soudním exekutorem na návrh vlastníka nebo osoby oprávněné disponovat s věcí v rámci tzv. další činnosti exekutora se ustanovení exekučního řádu použijí jen přiměřeně, totéž platí o použití občanského soudního řádu; přiměřenost použití těchto předpisů spočívá v aplikaci ustanovení upravujících „technologii“ prodeje nemovitosti a vypořádání práv váznoucích na nemovitosti. Z tohoto důvodu nelze použít ustanovení § 55c ex. řádu, vymezující přípustnost odvolání v exekučním řízení. Ustanovení upravující postup při zpeněžení nemovitosti neupravují postup exekutora nebo soudu v případě podání opravného prostředku proti rozhodnutím exekutora při provádění dražby, natož příslušnost soudu k rozhodnutí o opravném prostředku. V insolvenčním řízení je insolvenčním soudem vždy jiný soud než soud exekuční, neboť insolvenční soudy jsou v I. stupni soudy krajské, zatímco v exekučním řízení jsou věcně příslušnými soudy okresní. Zákonodárce při novelizaci ustanovení § 286 odst. 1 písm. d) a § 289a insolvenčního zákona opomenul určit orgán příslušný k projednání odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora vydanému v rámci tzv. jiné činnosti na základě smlouvy s insolvenčním správcem. Podle předkládajícího soudu je exekutor při provádění dražby na základě smlouvy s insolvenčním správcem postaven na roveň krajského soudu jako soudu I. stupně, o odvolání proti rozhodnutí soudních exekutorů pro účely insolvenčního řízení by proto měly rozhodovat vrchní soudy. Procesní předpis však neupravuje řešení sporů o funkční příslušnost soudů, i pokud by ale byly příslušnými soudy krajské, chybí kritéria pro určení místní příslušnosti, neboť není zřejmé, zda je významné sídlo insolvenčního soudu, insolvenčního správce, či sídlo soudního exekutora, bydliště dlužníků nebo poloha zpeněžované nemovitosti.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci – ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013).

Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Krajským soudem v Brně podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne předkládající soud, tj. Krajský soud v Brně, u něhož bylo řízení zahájeno, a v jehož obvodu se též nachází dražené nemovité věci. K totožnému závěru dospěl přitom Nejvyšší soud při řešení obdobné problematiky i v usnesení ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Nd 21/2018.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 7. 2021

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu