Supreme Court dismissed appeal as costs ruling is inadmissible under Civil Procedure Code § 238(h).
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Court dismissed the appellant's leave to appeal regarding the award of litigation costs. The lower courts correctly refused to award costs because the appeal petition failed to specify the alleged procedural errors or quantify the claimed damages. The court ruled that such defects render the appeal inadmissible under § 238(h) of the Civil Procedure Code, preventing review of the costs decision.
Legislator headnote
AI generated§ 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád; § 242 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád: A leave to appeal against a decision on litigation costs is inadmissible if the appeal petition does not specify the alleged procedural errors or quantify the claimed damages, as such defects preclude the court from reviewing the merits of the costs ruling.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal částky 40 000 000 Kč s příslušenstvím s odkazy na „rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 45 C 256/2021-7, rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 22 Co 35/2022, a rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. 5 C 220/99“.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 1. 2024, č. j. 22 C 251/2023-4, odmítl žalobu ze dne 15. 9. 2022 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Námitka žalobce, že soudy nesprávně odmítly jeho žalobu, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že žaloba není způsobilá k projednání, neboť z ní není zřejmé, v čem žalobce spatřuje nesprávný úřední postup soudů, když jejím titulem jsou různá usnesení různých soudů, jak žalobce uvádí, a podání neobsahuje žádné vylíčení rozhodných skutečností, žádná tvrzení ohledně majetkové újmy, která jimi měla být žalobci způsobena, ani její výše, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, a ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016, dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 267/2012, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013).
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu