27 Cdo 3192/2024 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

1. Žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 12. 5. 2023, se žalobkyně (dále též jen „společnost“) domáhá vyloučení prvního žalovaného (společníka a jednatele žalobkyně) a druhého žalovaného (společníka žalobkyně) ze společnosti podle § 204 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 2023, č. j. 66 Cm 143/2023-55, zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku (výrok III.).

3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že řízení se nezastavuje, o náhradě nákladů řízení se nerozhoduje a žalobkyni se zaplacený soudní poplatek nevrací.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání.

5. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

6. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sb. rozh. obč., ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sb. rozh. obč).

7. Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, ve kterém soud posuzoval (tvrzený) nedostatek oprávnění zástupce žalobkyně za ni v řízení jednat, nebylo nikterak rozhodováno o právech a povinnostech žalovaných (dovolatelů), v jejichž poměrech proto ani nemohla nastat žádná újma na právech, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 94/2019, ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1599/2020, nebo ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1390/2020).

8. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 3 věty první, § 218 písm. b) a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl jakožto podaná osobami neoprávněnými.

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 1. 2025

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu