27 Cdo 1719/2023 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. 22 C 240/2017-441, zastavil řízení o žalobě o zaplacení 20.553 EUR s příslušenstvím a řízení „o návrhu na rozšíření žaloby“ o 31.710 EUR s příslušenstvím podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok III.).

[2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání žalobce a žalované v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje a o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku se nerozhoduje.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako podané neoprávněnou osobou.

[4] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

[5] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[6] Dovolatelka není účastníkem právního vztahu mezi státem a žalobcem jakožto poplatníkem soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně. Rozhodl-li odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení o nezastavení řízení před soudem prvního stupně, neboť má (na rozdíl od soudu prvního stupně) za to, že podmínky pro postup podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyly splněny, nedotýká se jeho rozhodnutí poměrů dovolatelky, a její dovolání proto není subjektivně přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3508/2013, uveřejněné pod č. 95/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 32 Cdo 2991/2019).

[7] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2024

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu