Supreme Court dismisses appeal for failing to specify grounds for remand under Civil Procedure Code § 237.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Court dismissed the debtor's appeal against the bankruptcy proceedings, ruling that the appeal lacked specific grounds for remand. The debtor argued the lower court should have decided a legal issue differently, but the court held this vague phrasing does not meet the statutory requirements of § 237 of the Civil Procedure Code. Consequently, the appeal was rejected because the debtor failed to identify the specific legal grounds necessitating a remand.
Legislator headnote
AI generated§ 237, § 237a, § 241a odst. 2 o. s. ř.: An appeal must explicitly specify the grounds for remand under § 237; a general claim that a legal issue should be decided differently is insufficient and constitutes a fatal defect.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 26. července 2018, č. j. KSOS 39 INS XY, mimo jiné zjistil úpadek dlužníka J. N. (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka, s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný (bod II. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání (A-49).
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a).
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace či jen odkaz na § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (a dále i v R 80/2013 nebo v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013), Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Takové vymezení přípustnosti významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“.
V tomto případě dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. „ve vyřešení a posouzení právní otázky dovolacím soudem jinak, než byla posouzena odvolacím soudem“. Jedná se o nezpůsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání tak trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu