32 Cdo 1351/2013 · Nejvyšší soud

takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 11. října 2012, č. j. 38 EC 309/2012-19, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil řízení a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 o. s. ř.).

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 4. dubna 2013. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2013

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu