Supreme Court dismisses appeal against appellate court's refusal to stop enforcement of a decision.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Court dismissed the appellant's appeal against the appellate court's decision refusing to suspend the enforcement of a judgment. The appellant argued that the appellate court erred in rejecting their request to halt enforcement, but the Supreme Court found the appeal inadmissible because it targeted a procedural ruling rather than a substantive decision. Consequently, the court held that the extraordinary remedy of appeal was not applicable to this specific type of procedural determination.
Legislator headnote
AI generated§ 237, § 238, § 238a, § 239 of the Civil Procedure Act; An appeal is inadmissible against a procedural ruling refusing to suspend enforcement unless it falls within the specific categories of reviewable decisions enumerated in the statute.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením ze dne 14. 12. 2010, č. j. 9 Co 1025/2010 - 183, Krajský soud v Ostravě odmítl ve smyslu § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. (§ 254 odst. 1 o. s. ř., § 211 o. s. ř.) odvolání povinného proti usnesení ze dne 17. 8. 2010, č. j. 93 E 2029/2003 - 145, kterým Okresní soud v Ostravě zamítl jeho návrh ze dne 11. 12. 2009 (doplněný dalšími podáními) na zastavení výkonu rozhodnutí a rozhodl o náhradě nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Povinný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jeho odvolání odmítnuto pro vady postupem podle § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. Přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí není dána ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. (nejde o potvrzení nebo změnu rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé) ani podle ustanovení § 238, § 238a o. s. ř. (nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou zde taxativně vyjmenovány) a nejde konečně o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 316/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 17, pod C 1213, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4595/2010).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť oprávněnému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. srpna 2011
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu