22 Cdo 3481/2014 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

Okresní soud v Ústí nad Labem (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. ledna 2010, č. j. 12 C 36/2004-243, odmítl nejasné podání žalobce (výrok I.), zamítl žalobu na určení vlastnického práva (výroky II. a III.), a rozhodl o nákladech řízení. Rozsudek nabyl právní moci 17. března 2010. Žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti tomuto rozsudku zamítl soud prvního stupně usnesením ze dne 2. srpna 2010, č. j. 12 C 36/2004-269. Usnesení nabylo právní moci 20. srpna 2010.

Dne 2. 12. 2011 (č. l. 271) došlo soudu podání žalobce, doplněné 26. 1. 2012 (č. l. 294), označené jako „opakovaná žaloba na obnovu řízení“; žalobce požádal v této věci o osvobození od soudního poplatku z návrhu na obnovu řízení a o ustanovení zástupce pro toto řízení. Usnesením ze dne 20. června 2013, č. j. 12 C 36/2004-357, soud prvního stupně žalobci osvobození od soudního poplatku z návrhu na obnovu řízení nepřiznal a zamítl i žádost o ustanovení zástupce.

K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 23. srpna 2013, č. j. 9 Co 965/2013-372, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud měl za to, že majetkové poměry žalobce osvobození neodůvodňují a současně jde vzhledem k marnému uplynutí zákonné lhůty k podání žaloby na obnovu řízení (§ 233 odst. 1 o. s. ř.) o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání; se závěrem o marném uplynutí lhůty k podání žaloby na obnovu řízení žalobce nepolemizuje.

Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 14. ledna 2014, č. j. 12 C 36/2004-380, nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku z dovolání a zamítl jeho žádost o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Usnesení nabylo právní moci 4. února 2014.

Usnesením ze dne 12. března 2014, č. j. 12 C 36/2004-384, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby podání ze dne 24. října 2013, doplněné podáním z 22. listopadu 2013, nazvané dovolání, doplnil do třiceti dnů ode dne doručení usnesení mimo jiné tak, že předloží plnou moc udělenou pro zastupování žalobce v dovolacím řízení advokátem, notářem či jinou osobou s právnickým vzděláním. Byl poučen, že pokud podání ve stanovené lhůtě nedoplní, bude odmítnuto. K obsahu podání, aniž bude splněna podmínka povinného zastoupení podle § 241 o. s. ř., jak ve výroku uvedeno, soud nepřihlédne. Usnesení bylo žalobci doručeno 19. 3. 2014. Žalobce však podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení nesplnil.

Dovolací soud se věcně zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro to, aby žalobci zástupce pro dovolací řízení sám ustanovil. Odvolací soud i soud prvního stupně poukázaly na to, že žalobce uplatňuje právo zřejmě bezúspěšně, neboť podává žalobu na obnovu řízení po uplynutí zákonné lhůty tříměsíční lhůty (§ 233 odst. 1 o. s. ř. - viz podrobně č. l. 358 spisu). Dovolatel s tímto závěrem nepolemizuje a dovolací soud neshledal důvod pro to, aby se od něj odchýlil. Za této situace by již bylo nadbytečné zabývat se správností závěru o majetkových poměrech žalobce.

Vzhledem k tomu, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (§ 138 odst. 1 o. s. ř.) a žalobce ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně nedoplnil dovolání prostřednictvím advokáta, dovolací soud pro nedostatek podmínky povinného zastoupení podle § 241b odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil.

O nákladech řízení dovolací řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení o žalobě na obnovu řízení není dosud skončeno.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2015

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu