29 Cdo 5201/2015 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 8. září 2014, č. j. 36 K 1/2003-1641, schválil Krajský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) konečnou zprávu o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správkyně konkursní podstaty Ing. Dany Hadrabové (dále též jen „konečná zpráva“) tak, že příjmy konkursní podstaty činí 17 689 559,54 Kč, výdaje z konkursní podstaty činí 17 628 559,54 Kč (z čehož odměna správkyně konkursní podstaty včetně daně z přidané hodnoty činí 2 564 874,98 Kč, s tím, že tato však bude vyplacena pouze ve výši 2 358 607,84 Kč) a částka určená k rozvrhu k rozdělení mezi nezajištěné věřitele není žádná. Současně správkyni konkursní podstaty uložil předložit upravený seznam přihlášek.

Usnesením ze dne 8. října 2014, č. j. 36 K 1/2003-1646, pak konkursní soud zrušil konkurs na majetek úpadce, neboť majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, a uložil správkyni konkursní podstaty, aby písemně oznámila soudu, že uzavřela účetní knihy a sestavila účetní závěrku úpadce.

K odvolání konkursního věřitele J. K. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil obě usnesení konkursního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Správkyně konkursní podstaty napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním.

Rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněného pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud zrušil usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy a o zrušení konkursu a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení, není přípustné. Nejde totiž o žádný z případů vypočtených v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008, pod číslem 11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2008, sp. zn. 29 Odo 1026/2006, uveřejněné v témže časopise, číslo 7, ročník 2008, pod číslem 99, nebo (nověji) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 4049/2013.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné dle ustanovení § 243b odst. 5 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 218 písm. c/ o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2015

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu