Legislator Case Law & Legislation
ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.152.2018.1 ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.152.2018.1 AI generated

Supreme Court dismissed appeal due to late court fee payment, halting proceedings despite lower court's error.

Case Number ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.152.2018.1
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Court dismissed the appeal, halting the proceedings because the appellant failed to pay the required court fee within the statutory deadline. Although the lower court incorrectly applied an outdated version of the fee law and later revoked its own order to stop the proceedings, the Supreme Court ruled that the appellant's delay in payment was the sole cause for the suspension. Consequently, the appeal was rejected, and the appellant was ordered to pay the legal costs incurred by the opposing party.

Legislator headnote

AI generated

§ 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích; § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích: The Supreme Court must suspend proceedings if the party fails to pay the court fee within the prescribed period, regardless of any subsequent payment or errors by lower courts in applying the correct legal version.

Keywords

AI generated
court fee payment suspension of proceedings statutory deadline legal costs appeal dismissal insolvency proceedings procedural default

Cited Legislation

AI generated
§ 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích
31 ICm 4724/2015-186, které obsahovalo řádné a správné poučení o následcích neuposlechnutí výzvy, tak k pozdějšímu zaplacení se nepřihlíží (§ 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích).
§ 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích
1 a 2 ve spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích zastavil (k tomu srov.
§ 243c odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
§ 224 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
§ 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
1 a § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.

Cited Case Law

AI generated
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018
rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010
rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 1955/2018
i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 1955/2018, ze dne 23.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 1956/2018
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 1958/2018

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 30. srpna 2017, č. j. 31 ICm 4724/2015-106, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“), zamítl žalobu, jíž se žalobce (JUDr. Patrik Graňák, jako insolvenční správce dlužníka MH METAL TRADE s. r. o.) domáhal určení, že právní jednání dlužníka spočívající v převodu částky ve výši 600 000 Kč dne 23. května 2014 a částky ve výši 50 000 Kč dne 4. července 2014 z účtu dlužníka na pohledávky žalovaného (ALBA WASTE a. s.) jsou vůči přihlášeným věřitelům dlužníka neúčinné (bod I. výroku), a dále aby žalovanému byla uložena povinnost vydat žalobci částku ve výši 650 000 Kč (bod II. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí insolvenčního soudu změnil v bodech I. a II. výroku tak, že žalobě zcela vyhověl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 28. května 2018 dovolání (č. l. 178 a 183).

Insolvenční soud usnesením ze dne 4. června 2018, č. j. 31 ICm 4724/2015-186, vyzval dovolatele, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil ve výroku specifikovaný soudní poplatek za podané dovolání, a současně jej poučil o následcích nezaplacení. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 6. června 2018 (č. l. 186). Protože dovolatel poplatek neuhradil, insolvenční soud usnesením ze dne 9. července 2018, č. j. 31 ICm 4724/2015-189, dovolací řízení zastavil (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (bod II. výroku). Dne 23. července 2018 podal dovolatel odvolání proti tomuto usnesení o zastavení dovolacího řízení, které odůvodňoval dodatečným zaplacením soudního poplatku (č. l. 190). Poplatek ve výši 14 000 Kč byl uhrazen dne 20. července 2018 (č. l. 193). Na to insolvenční soud usnesením ze dne 6. srpna 2018, č. j. 31 ICm 4724/2015-195, zrušil své usnesení ze dne 9. července 2018, č. j. 31 ICm 4724/2015-189, což odůvodnil zaplacením soudního poplatku do konce lhůty pro podání odvolání proti usnesení o zastavení dovolacího řízení.

S přihlédnutím k době podání dovolání (28. května 2018) se na danou věc uplatní níže uvedená ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění od 30. září 2017 [srov. část třetí, článek VI zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 296/2016 Sb.“)]. K tomu viz usnesení ze dne 28. srpna 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu, ve kterém Nejvyšší soud vysvětlil, že poplatková povinnost založená odvoláním (§ 4 odst. 1 písm. b/ zákona o soudních poplatcích), které bylo podáno v době, kdy již byl účinný zákon č. 296/2017 Sb., se řídí zákonem o soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb. Shodné důvody k aplikaci zákona o soudních poplatcích ve znění od 30. září 2017 se pak vztahují i k dovolání (§ 4 odst. 1 písm. c/ zákona o soudních poplatcích).

Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

Podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem.

Z výše uvedeného plyne, že dovolatel soudní poplatek za podané dovolání zaplatil dne 20. července 2018, přičemž lhůta k zaplacení mu marně uplynula dne 21. června 2018.

Jestliže dovolatel soudní poplatek neuhradil ani ve (správné a dostačující) lhůtě 15 dnů stanovené v usnesení insolvenčního soudu č. j. 31 ICm 4724/2015-186, které obsahovalo řádné a správné poučení o následcích neuposlechnutí výzvy, tak k pozdějšímu zaplacení se nepřihlíží (§ 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích).

Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle § 9 odst. 1 a 2 ve spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích zastavil (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 1955/2018, ze dne 23. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 1956/2018, či ze dne 30. května 2018, sp. zn. 30 Cdo 1958/2018). Učinil tak, přestože insolvenční soud (nesprávně) své rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení zrušil a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání na základě aplikace chybného znění zákona o soudních poplatcích (do 29. září 2017).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když dovolací řízení muselo být zastaveno vinou žalovaného, neboť neuhradil včas soudní poplatek za podané dovolání, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 23. října 2018), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalobci částku 4 114 Kč.

K důvodům, pro které Nejvyšší soud určil odměnu za zastupování žalobce podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. 12. 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu