25 Cdo 578/2020 · Nejvyšší soud

takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 8. 2019, č. j. 22 Co 50/2019-1142, částečně zastavil odvolací řízení, částečně změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 11. 2018, č. j. 15 C 301/2014-1071, částečně jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

Proti oběma výrokům o náhradě nákladů řízení rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítal nesprávné posouzení otázky procesního práva, konkrétně plného úspěchu ve věci ve sporech o ochranu osobnosti. Je přesvědčen, že měl ve věci plný úspěch, zatímco odvolací soud jeho úspěch posoudil pouze jako částečný.

Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které s účinností od 30. 9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti rozhodnutím o nákladech řízení, je dovolání žalobce, které směřuje pouze proti výrokům o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, objektivně nepřípustné. Dovolací soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu