27 Cdo 231/2022 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2018, č. j. 78 Cm 219/2013-95, ve znění usnesení ze dne 30. 8. 2018, č. j. 78 Cm 219/2013-115, zastavil řízení o návrzích žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.) z důvodu překážky věci rozhodnuté.

[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

[4] Podle § 238 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proti (mimo jiné) usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek [písm. i)], a proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce [písm. j)].

[5] Právě o tento případ jde v posuzované věci.

[6] Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o návrzích žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, je usnesením, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce ve smyslu § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř.

[7] Nejvyšší soud proto aniž v souladu s § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.

[8] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníku odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 3. 2022

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu