Legislator Case Law & Legislation
30 Cdo 4757/2015 ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4757.2015.1 AI generated

Czech Supreme Court dismisses appeal for failure to specify admissibility grounds under Civil Procedure Code.

Case Number 30 Cdo 4757/2015
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Czech Supreme Court dismissed the appellant's appeal because it failed to specify the statutory grounds for admissibility required by the Civil Procedure Code. The appellant merely claimed the Supreme Court had not yet ruled on the legal issue, without identifying which of the four specific admissibility criteria under § 237 were met. Consequently, the court could not proceed with the merits of the case as the appeal lacked mandatory elements and was not cured within the deadline.

Legislator headnote

AI generated

§ 237 odst. 1 a § 241b odst. 3 občanského soudního řádu: Dovolání musí obsahovat přesné vymezení alespoň jednoho z čtyř kritérií přípustnosti; absence těchto náležitostí vede k odmítnutí dovolání.

Keywords

AI generated
admissibility grounds Civil Procedure Code Supreme Court appeal mandatory elements dismissal of appeal

Cited Legislation

AI generated
§ 237 odst. 1 občanského soudního řádu
§ 241b odst. 3 občanského soudního řádu
§ 243c odst. 1 občanského soudního řádu
§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í

(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) trpí vadou, která nebyla ve lhůtě vymezené v § 241b odst. 3 o. s. ř. odstraněna a z uvedeného důvodu nelze v dovolacím řízení pokračovat.

V daném případě žalobkyně v podaném dovolání zákonu odpovídajícím způsobem nevymezila předpoklady přípustnosti svého dovolání. Kromě obecných údajů, vymezení dovolacího důvodu a návrhu, jak má dovolací soud rozhodnout, předpoklady přípustnosti dovolání vymezila pouze tak, že

„má za to, že Nejvyšší soud řešení právní otázky dosud neřešil, nebo je tato rozhodována rozdílně, resp. pokud by Nejvyšším soudem byla řešena, má být posouzena jinak.“

Z obsahu dovolání je sice zřejmé, kterou právní otázku považuje žalobkyně za stěžejní z hlediska rozhodnutí odvolacího soudu, nevyplývá však již z něj předpoklad, respektive předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Jinými slovy řečeno, žalobkyně prostřednictvím svého advokáta v podaném dovolání nevymezila žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vymezených v § 237 o. s. ř.; neuvedla okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).

Jelikož v daném případě dovolání postrádá obligatorní náležitosti, přičemž tento nedostatek nebyl v průběhu dovolací lhůty odstraněn (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání žalobkyně vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a dovolání věcně projednat.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2015

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu