29 Cdo 325/2010 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2008, č. j. 50 Cm 64/2004, 50 Cm 71/2004 – 455, ve znění usnesení ze dne 21. října 2008, č. j. 50 Cm 64/2004, 50 Cm 71/2004 – 497, kterým tento soud zastavil řízení vůči ve výroku specifikovaným navrhovatelům, pro nezaplacení soudního poplatku.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali navrhovatel b) R. M. a navrhovatel s) B. H. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 37 až § 239 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Dle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem uvedeným případům přípustnosti dovolání je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku však usnesením „ve věci samé“ není. Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů R. M. a B. H. odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátkou, jejíž výše činí podle ustanovení § 7 písm. g), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2, vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 této vyhlášky (advokátka společnosti učinila v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem, určeným podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částkou 300,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelů částku 4.050,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 27. července 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu