ECLI:CZ:NS:2014:29.ICDO.19.2014.1 · Nejvyšší soud

takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. května 2013, č. j. 98 ICm 1016/2012, 102 VSPH 56/2013-29 (MSPH 98 INS 12527/2010), k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 9. srpna 2012, č. j. 98 ICm 1016/2012-15, jímž Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení § 136 odst. 1 písm. f), § 174 odst. 2 a § 192 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. března 2011 – zamítl žalobu o určení, že „pohledávce žalobce za dlužníkem ve výši 3.500.000,- Kč svědčí právo na uspokojení ze zajištění, jež se váže k nemovitostem dlužníka a je tedy pohledávkou zajištěnou“.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011 a 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněných pod čísly 64/2010, 54/2012 a 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2014

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu