8 Tdo 14/2015 · Nejvyšší soud
Legislator summary
AI generated(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/2012). Je třeba též zdůraznit, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.). Jestliže soudy v posuzované věci všem těmto zásadám dostály, nezpronevěřily se principům spravedlivého procesu a svá rozhodnutí nezatížily vadou, jež by mohla mít za následek extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, případně též mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci (srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 351/04, ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08, či ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 2453/11).
Legislator headnote
AI generated8 Tdo 14/2015 · Nejvyšší soud: Shodně již i s dříve vyjádřenými názory Nejvyšší soud i v tomto dovolacím řízení opakuje, že takto formulované výhrady nemají právní povahu, nekorespondují s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tudíž Nejvyšší soud nebyl povinen z jejich podnětu napadená rozhodnutí věcně přezkoumávat. Se zřetelem na obviněným zmiňovaný extrémní nesoulad Nejvyšší soud konstatuje, že neshledal vady, které by pro něj svědčily.
Full text
Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy
(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/2012). Je třeba též zdůraznit, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.). Jestliže soudy v posuzované věci všem těmto zásadám dostály, nezpronevěřily se principům spravedlivého procesu a svá rozhodnutí nezatížily vadou, jež by mohla mít za následek extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, případně též mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci (srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 351/04, ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08, či ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 2453/11).
Shodně již i s dříve vyjádřenými názory Nejvyšší soud i v tomto dovolacím řízení opakuje, že takto formulované výhrady nemají právní povahu, nekorespondují s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tudíž Nejvyšší soud nebyl povinen z jejich podnětu napadená rozhodnutí věcně přezkoumávat. Se zřetelem na obviněným zmiňovaný extrémní nesoulad Nejvyšší soud konstatuje, že neshledal vady, které by pro něj svědčily.
Ze všech těchto důvodů, zejména proto, že obviněný dovolání opřel výlučně o námitky směřující proti provedenému dokazování, s nímž se neztotožnil, a zajištěné a provedené důkazy považoval za nedostačující pro závěr o své vině, nedostál požadavkům zákonem i judikaturou Ústavního soudu kladeným na naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž svůj mimořádný opravný prostředek opřel. Jelikož se zřetelem na tyto skutečnosti obviněný své dovolání opřel o jiný než zákonem vymezený důvod dovolání, Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í :
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová