Supreme Court dismissed appeal against civil judgment under 33,367 CZK as inadmissible per Civil Procedure Code.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Court of the Czech Republic dismissed the appellant's appeal against a civil judgment awarding 33,367 CZK in rent arrears. The appellant argued for review of the lower court's decision, but the Supreme Court determined the appeal was inadmissible because the disputed amount did not exceed the 50,000 CZK threshold for civil cases. Consequently, the court refused to examine the merits of the appeal or the lack of legal representation. The final ruling established that appeals against small-claim judgments are procedurally barred unless the sum exceeds the statutory limit.
Legislator headnote
AI generated§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.; § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.: Appeals against civil judgments awarding monetary compensation not exceeding 50,000 CZK are inadmissible.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. února 2010, č. j. 9 C 47/2005-443, osvobodil žalovanou od soudních poplatků, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku částku
33.367,- Kč (z titulu dlužného nájemného z bytu a dlužné úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu) s tam specifikovaným poplatkem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků, opatrovníka a státu.
K odvolání žalované i opatrovníka Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. srpna 2010, č. j. 23 Co 217/2010-477, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení opatrovníka, účastníků a státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).
Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. (ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/). Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.
V projednávané věci napadla dovolatelka rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 33.367,- Kč (s příslušenstvím, k němuž se při posouzení otázky přípustnosti dovolání nepřihlíží); dovolání tedy směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ či c/ o. s. ř., neboť ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. to výslovně vylučuje.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl (pro nepřípustnost), aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. listopadu 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu