Supreme Court dismisses appeal as inadmissible due to lack of fundamental legal issue regarding evidence assessment.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Court of the Czech Republic dismissed the appellant's appeal against a lower court's judgment confirming the invalidity of a dismissal letter. The appellant argued that the appellate court improperly evaluated witness testimony, but the court found this constituted a factual dispute rather than a fundamental legal error. Consequently, the appeal was rejected under the Civil Procedure Code because the contested judgment lacked the requisite legal significance for such a remedy.
Legislator headnote
AI generated§ 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.; § 241a odst. 3 o. s. ř.; A cassation appeal is inadmissible if the contested judgment does not have fundamental legal significance regarding the assessment of evidence or factual findings.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
takto:
I. Dovolání žalobkyně
se odmítá
.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.588,- Kč k rukám JUDr. Pavla Marečka, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova č. 1070/29.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.5.2008 č.j. 9 Co 65/2007-100, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 25.10.2006 č. j. 9 C 48/2006-65, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané dopisem žalovaného ze dne 31.8.2005), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. [podstatou námitek dovolatelky je totiž především nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlížely a jak tyto důkazy (zejména výpovědi svědků) hodnotily; podrobuje tedy kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází] - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. § 167 odst. 1), není rovněž přípustné (srov. § 237 až § 239 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Protože dovolání žalobkyně
proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.875,- Kč [srov. § 7 písm. c), § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát JUDr. Pavel Mareček osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst.1 a 3 a § 151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 413,25 Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému náklady v celkové výši 2.588,- Kč nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. března 2010
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu