Legislator Case Law & Legislation
30 Cdo 2189/2018 ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2189.2018.1 AI generated

Supreme Court dismisses appeal due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement in Czech civil procedure.

Case Number 30 Cdo 2189/2018
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Court of the Czech Republic dismissed the appellant's leave of appeal, halting the proceedings because the appellant failed to meet the mandatory representation requirement. Although the lower courts had previously rejected the appellant's requests for legal representation, the Supreme Court reiterated that the appellant neither employed a lawyer nor demonstrated legal education. Consequently, the court ruled that the proceedings must be suspended under the relevant procedural statutes.

Legislator headnote

AI generated

§ 241 odst. 1 o. s. ř.; § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.: The mandatory representation of a leave of appeal by a lawyer or notary is a prerequisite for a merits decision, which cannot be waived unless the appellant is a natural person with legal education.

Keywords

AI generated
mandatory representation leave of appeal legal education requirement suspension of proceedings abuse of process civil procedure code costs of appeal

Cited Legislation

AI generated
§ 241 odst. 1 občanského soudního řádu
§ 241 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu
§ 241b odst. 2 občanského soudního řádu
§ 104 odst. 2 občanského soudního řádu
§ 2 občanského soudního řádu
§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 6. 2017, č. j. 15 C 103/2017-12, odmítl podání žalobce doručené soudu dne 10. 5. 2017 (výrok I), zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 8. 2017, č. j. 51 Co 313/2017-21, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním (č. l. 23), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 23. 10. 2017, č. j. 15 C 103/2017-25, tak, že žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 25. 1. 2018, č. j. 51 Co 474/2017-33, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalobce ústavní stížností, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 16. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 853/18, odmítl pro neodstranění vad návrhu.

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 10. 2017, č. j. 15 C 103/2017-26, které bylo žalobci doručeno dne 1. 11. 2017, a opětovně usnesením ze dne 5. 2. 2018, č. j. 15 C 103/2017-35, které bylo žalobci doručeno dne 23. 2. 2018, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li ve stanovené lhůtě ode dne doručení těchto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Žalobce však na výzvy soudu prvního stupně reagoval pouze novými žádostmi o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.

K novým žádostem o ustanovení zástupce Nejvyšší soud nepřihlédl, neboť jde ze strany žalobce o zjevné zneužití procesního práva (§ 2 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 8. 2018

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu