26 Cdo 357/2015 · Nejvyšší soud

takto:

Dovolání se

odmítá

.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2014, č. j. 30 Co 147/2014-182, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., srov. shora výši částky, pro niž byla exekuce nařízena] a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. února 2015

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu