20 Cdo 2596/2016 · Nejvyšší soud

takto:

I. Dovolání matky nezletilého se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Nejvyšší soud dovolání matky nezletilého proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. září 2015, č. j. 27 Co 375/2015-240, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 4. května 2015, č. j. 42 P 569/2010-200, podané u Okresního soudu v Kladně dne 27. května 2015, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř., ve spojení se zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 10. září 2015, odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti kterému dovolání není podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. přípustné. Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se totiž s účinností tohoto zákona, „tj. od 1. ledna 2014, přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení § 30 z. ř. s.“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). V posuzované věci jde o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (o výkon rozhodnutí ve věcech péče soudu o nezletilé) upravené v hlavě páté části druhé tohoto zákona a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s. Vzhledem k výše uvedenému v dovolacím řízení nelze pokračovat, dovolací soud proto dovolání matky nezletilého odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 8. 2016

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu