26 Cdo 667/2022 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 7. 4. 2021, č. j. 10 E 4/2020-58, nařídil podle pravomocného usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 4. 3. 2020, č. j. 5 C 190/2019-50, výkon rozhodnutí vyklizením tam specifikovaného bytu a suterénní místnosti (výrok I.), uložil povinnému povinnost zaplatit oprávněným na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 6 811,50 Kč (výrok II) a specifikoval postup při výkonu rozhodnutí tak, jak plyne ze zákonných ustanovení o. s. ř. (výrok III.).

K odvolání povinného Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) usnesením ze dne 10. 8. 2021, č. j. 5 Co 721/2021-78, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na výkon rozhodnutí vyklizením povinného z bytu a suterénní místnosti zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Dovodil, že v situaci, kdy exekuční titul (usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 4. 3. 2020, č. j. 5 C 190/2019-50) obsahuje vedle závazku žalovaného (nyní povinného) vyklidit předmětné nemovitosti též závazek žalobců (nyní oprávněných) poskytnout mu při vyklizení a předání součinnost tak, že mu umožní přístup k daným místnostem a na zahradu, je nutno při zkoumání této součinnosti vyjít z ustálené judikatury, podle které splnění své povinnosti jsou oprávnění povinni doložit již k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, případně poté, co k tomu byli soudem prvního stupně vyzváni, a to listinou tuto součinnost prokazující ve formě uvedené v § 262 odst. 2 o. s. ř., přičemž takovou listinou není notářský zápis sepsaný Mgr. Michaelem Rouskem, LL.M., notářem v Táboře, dne 7. 1. 2021, pod sp. zn. NZ9/2021, N7/2021, obsahující jejich prohlášení, že tuto povinnost splnili, popřípadě jsou připraveni ji splnit.

Dovolání oprávněných proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal a rozhodl dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Shora uvedené závěry odvolacího soudu jsou v souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od které není důvod se i přes obsáhlé námitky dovolatelů odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3893/2007, ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2201/2014, či ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3028/2019, uveřejněné pod č. 44/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

V projednávané věci není pochyb o tom, že povinnost povinného předmětné nemovitosti vyklidit je vázána na splnění povinnosti oprávněných poskytnout mu v exekučním titulu specifikovanou součinnost. Splnění povinnosti, popřípadě připravenost k jejímu splnění, mohou oprávnění podle § 262 odst. 2 o. s. ř. prokázat jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, avšak k prokázání vzájemné povinnosti nestačí jejich prohlášení o připravenosti tuto povinnost splnit, byť je vtěleno do notářského zápisu. Jestliže povinný není ochoten formou vyplývající z § 262 odst. 2 o. s. ř. splnění vzájemné povinnosti oprávněných potvrdit, jsou oprávnění povinni prokázat ji jiným způsobem, který by citovanému ustanovení odpovídal.

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněných podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 7. 2022

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu