Legislator Case Law & Legislation
21 Cdo 4396/2018 ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4396.2018.1 AI generated

Appeal dismissed as lower court's unjust enrichment ruling aligns with Supreme Court precedent.

Case Number 21 Cdo 4396/2018
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Supreme Court of the Czech Republic dismissed the appeal filed by defendants 2 and 3 against the appellate court's judgment. The lower court correctly determined that unjust enrichment arising from an invalid contract lies solely with the direct recipients of the performance, consistent with established Supreme Court practice. Consequently, the appeal was rejected because the legal issue was resolved in accordance with binding precedent.

Legislator headnote

AI generated

§ 237 odst. 1 o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.: The appeal is inadmissible if the appellate court's conclusion on unjust enrichment from an invalid contract aligns with established Supreme Court practice regarding the identity of the obligor.

Keywords

AI generated
unjust enrichment invalid contract appellate review binding precedent civil procedure performance recipient dismissal of appeal

Cited Legislation

AI generated
§ 237 odst. 1 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 2) a 3) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
§ 243f odst. 3 o. s. ř.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

takto:

Dovolání žalovaných 2) a 3)

se odmítá

.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalovaných 2) a 3) proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 2017, č. j. 6 Cmo 1/2017-422, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [a v něm učiněný závěr, že „spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění z neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci, povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané z neplatné smlouvy mají ti, kdo byli příjemci plnění z této smlouvy (tedy že povinnost vydat bezdůvodné obohacení se přimyká k subjektu, jemuž bylo plnění plátcem adresováno, a nikoli k osobě, na jejíž účet byly peněžní prostředky převedeny jako na platební místo)] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 679/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 1129/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 25/2015) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 2) a 3) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí (dosud nebylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů), bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 3. 2019

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu