District court retains jurisdiction over enforcement action despite missing local venue requirements per Supreme Court precedent.
Legislator summary
AI generatedThe District Court for Prague 5 retained jurisdiction to order enforcement of a judgment against a Ukrainian national with unknown residence status. Although the court initially declared itself incompetent due to lack of local venue indicators, the Supreme Court directed the case back to the original court. The court prioritized procedural economy, noting that the Supreme Court cannot assess the substantive jurisdiction of lower courts when determining venue under the Civil Procedure Code.
Legislator headnote
AI generated§ 11 odst. 3 občanského soudního řádu; § 105 odst. 2 občanského soudního řádu: When the Supreme Court is requested to determine local jurisdiction under § 11(3) of the Civil Procedure Code, it must designate the competent court without examining whether the lower court has substantive jurisdiction.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 2279/2022
projedná a
rozhodne
Obvodní soud pro Prahu 5.
O d ů v o d n ě n í:
1) Obvodní soud pro Prahu 5 (dále rovněž „obvodní soud“) vede pod sp. zn. 14 EXE 2279/2022 řízení, v němž oprávněná žádá soud o nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 16 695 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2020, č. j. 5 C 17/2020-27, a o pověření soudního exekutora JUDr. Ivo Erberta, Exekutorský úřad Praha-východ, provedením této exekuce.
2) Usnesením ze dne 30. 9. 2022, č. j. 14 EXE 2279/2022-12, vyslovil obvodní soud svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení příslušného soudu (ve shodě s ustanovením § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“). Povinná totiž neprochází centrální evidencí obyvatel, registrem Ministerstva vnitra ČR pro pobyt cizinců ani registrem osob podnikajících podle živnostenského zákona. Již v nalézacím řízení byl povinné z důvodu neznámého pobytu ustanoven opatrovník. Podle sdělení Ministerstva vnitra ČR podala povinná v roce 2017 žádost „o přechodný pobyt občana EU“ na základě pobytu manžela; řízení bylo ukončeno dne 28. 8. 2019, přičemž v současné době nemá povinná v České republice registrován žádný druh pobytu. Z obsahu exekučního titulu plyne, že povinná je státní příslušnicí Ukrajiny a oprávněnou byla označena shora specifikovanou adresou. Podmínky místní příslušnosti za uvedeného stavu nelze zjistit.
3) Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
4) Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
5) Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013 (uveřejněném pod číslem 11/2015 Sb. rozh. obč.), vyslovil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
6) Na základě citované rozhodovací praxe Nejvyšší soud s ohledem na vylíčený skutkový stav věci a se zřetelem (především) k zásadě hospodárnosti řízení vyslovil, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož byl (opětovně) podán návrh na nařízení exekuce a který již ve věci provedl prvotní úkony (ohledně hledisek „hospodárnosti“ srov. např. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sb. rozh. obč. - dále „R 4/2013“).
7) Tím není předurčeno, že exekuci na území České republiky bude také možné reálně provést; připomíná se, že v této fázi exekučního řízení a pro jeho potřeby se „majetek povinného“, ať už coby relevantní faktor pro založení místní příslušnosti soudu nebo jakožto postižitelný předmět exekuce, nezjišťuje (viz R 4/2013 a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2016, sp. zn. 20 Nd 317/2016).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 1. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu