30 Cdo 2528/2024 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

Žalobce se po rozšíření žaloby domáhal na žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 108 750 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 272 C 70/2014. Předmětem řízení byla pohledávka společnosti INTRUM CZECH, s. r. o. za žalobcem ve výši 38 717 Kč. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo 7 let. Žalovaná po předběžném projednání nároku shledala (po datu podání žaloby a současně po uplynutí lhůty 6 měsíců k projednání uplatněného nároku), že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva, neboť význam řízení pro žalobce zhodnotila s ohledem na výši žalované částky 38 717 Kč, která byla po podání žaloby snížena na částku 10 109,69 Kč, jako bagatelní.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 27 C 268/2022-61, zamítl žalobu o zaplacení částky 108 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 750 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení (výrok I) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 640 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 28 Co 318/2023-81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu také v části výroku I, kterou bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobce odmítl jako objektivně nepřípustné.

Otázka žalobce, zda lze při náhradě nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení považovat zadostiučinění ve formě pouhého konstatování porušení práva za dostatečné a rovnocenné formě peněžitého zadostiučinění v případě, kdy význam předmětu řízení nebyl pro poškozeného nepatrný a poškozený dále nezpůsobil, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud přihlédl rovněž k velkému množství sporů, které žalobce vede. V rozsudku ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1661/2013, Nejvyšší soud vysvětlil, že okolnost vedení většího množství sporů žalobce staví ve vztahu k prožívání intenzity újmy způsobené nepřiměřenou délkou jednoho z nich do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika mála soudních řízení. Ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 1129/2014. Tentýž závěr zaujal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2681/2014, a ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1166/2020, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1481/2014, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5973/2017, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5608/2016, a v mnohých dalších svých rozhodnutích, přičemž takto Nejvyšším soudem setrvale formulovaný právní závěr současně představuje i promítnutí rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o nepřijatelnosti stížností ve věcech

Havelka proti České republice

ze dne 20. 9. 2011, stížnosti č. 7332/10, 42666/10 a 61523/10, a ve věcech

Dudek proti Německu

ze dne 23. 11. 2010, stížnosti č. 12977/09, 15856/09, 15890/09, 15892/09 a 16119/09.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 2. 2025

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu