23 Cdo 3692/2020 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 2. 1. 2019, č. j. 8 C 385/2017-200, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 6. 2020, č. j. 8 C 385/2017-415, zamítl žalobu na zaplacení 640.754 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 750.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.).

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které podáním ze dne 8. 6. 2020 vzala zpět.

Podle § 243c odst. 3 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto řízení o dovolání žalobkyně zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 2. 2021

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu