8 Tdo 1085/2016 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 7. 2014, č. j. 2 T 76/2012-9201, byl obviněný T. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným

trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele

podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“), a

trestným činem

přijímání úplatku

podle § 160 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit jednáním blíže popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.

2. Za tyto trestné činy a za sbíhající se

pomoc k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele

[§ 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona] a

trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti

[§ 252a odst. 1 písm. a) tr. zákona] z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 3. 2013, č. j. 2 T 180/2012-470, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2013, č. j. 5 To 273/2013-500, mu soud prvního stupně uložil podle § 158 odst. 2 tr. zákona a § 35 odst. 2 tr. zákona

souhrnný trest:

§

odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice ostrahou,

§

podle § 53 odst. 1 tr. zákona peněžitý trest ve výši 115 000 Kč, přičemž pro případ, že by tento trest ve stanovené lhůtě nevykonal, stanovil podle § 54 odst. 3 tr. zákona náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců,

§

podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce zkušebního komisaře v trvání 10 let.

Současně soud podle § 35 odst. 2 tr. zákona zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 3. 2013, č. j. 2 T 180/2012-470, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2013, č. j. 5 To 273/2013-500, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Výrok v tzv. skutkové větě uvedeného rozsudku tentýž soud usnesením ze dne 12. 6. 2015, č. j. 2 T 76/2012-9348, podle § 131 odst. 1 tr. ř.

opravil

, a to, tak že jej

doplnil o jednání obviněného v bodech 80., 81. a 128., které následně podrobně popsal.

4. S takovým postupem nalézacího soudu obviněný nesouhlasil a podal proti tomuto opravnému usnesení stížnost. Z jeho podnětu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. 7 To 312/2015-9370, napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

5. Soud prvního stupně proto dne 15. 1. 2016, vydal další opravné usnesení, č. j. 2 T 76/2012-9375, v němž výrok o vině v tzv. skutkové větě výše zmiňovaného rozsudku opět

doplnil o jednání ad 80., 81. a 128. Navíc ještě upravil znění skutkové věty v bodě h) rozsudku.

6. Proti tomuto usnesení podal obviněný znovu stížnost, o níž Krajský soud v Brně rozhodl tak, že ji usnesením ze dne 24. 3. 2016, č. j. 7 To 153/2016-9397, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

7. Ani s tímto naposledy uvedeným rozhodnutím stížnostního soudu se obviněný neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce

JUDr. Ing. Lukáše Prudila, Ph.D., dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

, neboť měl za to, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

8. Ve svém podání dovolatel nejprve shrnul nejen výše popsanou chronologii dosavadních rozhodnutí okresního i krajského soudu, ale i konkrétní námitky, jimiž brojil proti opravným usnesením soudu prvního stupně. I ve svém mimořádném opravném prostředku upozorňoval na skutečnost, že opravné usnesení podle § 131 odst. 1 tr. ř. je určeno pouze k opravě písařských chyb a jiných zřejmých nesprávností, a namítl, že v daném případě bylo podstatně upraveno znění výroku rozsudku v jeho bodě h) a navíc byl zmíněný výrok doplněn o tři další body. Obviněný tedy trval na svém, již dříve vysloveném názoru, že se v žádném případě nejednalo o pouhou písařskou chybu či jinou zjevnou nesprávnost, a proto soud prvního stupně nemohl výrok trestního rozsudku takto měnit cestou podle § 131 tr. ř. Podotkl, že nebyla splněna zákonná podmínka naprosté shody mezi písemným vyhotovením rozsudku a jeho obsahem tak, jak byl vyhlášen ve smyslu § 129 odst. 1. tr. ř. Za správné a zákonné řešení tudíž považoval vydání nového písemného rozsudku, jenž by byl v souladu s jeho vyhlášením.

9. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 7 To 153/2016, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil, a aby zrušil též rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 7. 2014, č. j. 2 T 76/2012-9280, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření uvedla, že s odkazem na § 265a odst. 1 tr. ř. (jehož znění následně citovala) není dovolání přípustné, neboť napadené usnesení Krajského soudu v Brně není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle

§ 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl

. Dále navrhla, aby tak dovolací soud učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

11. Ve svém vyjádření se státní zástupkyně zabývala výhradně otázkou (ne)přípustnosti podání obviněného a uplatněným námitkám již žádnou pozornost nevěnovala. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud nepovažoval za nutné zasílat je obhájci obviněného k replice. (Ne)učinil tak ovšem hlavně proto, že (ve shodě s názorem státní zástupkyně) shledal, že

podané dovolání

skutečně

není přípustné

.

12. Ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. uvádí:

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští

. Odstavec 2 tohoto ustanovení pak obsahuje

taxativní

výčet rozhodnutí, kterými se rozumí rozhodnutí ve věci samé:

a)

rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b)

rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c)

usnesení o zastavení trestního stíhání,

d)

usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e)

usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f)

usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g)

usnesení o schválení narovnání,

h)

rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

13. Jak je z předchozího textu zřejmé, dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem napadl usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jeho stížnost proti opravnému usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Tím sice splnil první podmínku uvedenou v § 265a odst. 1 tr. ř., tedy že jeho dovolání směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně, nikoliv však již druhou, a to, že tímto způsobem lze brojit pouze proti rozhodnutí ve věci samé. Z dikce ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. je totiž zcela zřejmé, že napadené usnesení stížnostního soudu takovým rozhodnutím ve věci samé není. To znamená, že podané dovolání proti citovanému usnesení stížnostního soudu není v tomto stadiu řízení přípustné, a Nejvyšším soudu tudíž nevznikla zákonná povinnost se jím nadále věcně zabývat.

14. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že není přípustné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 8. 2016

JUDr. Jan Bláha

předseda senátu