20 Cdo 2252/2013 · Nejvyšší soud

Odůvodnění:

Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud podle ustanovení § 44 odst. 7 exekučního řádu odmítl odvolání povinného proti usnesení z 30. 11. 2010, č. j. 10EXE 4945/2010-15, kterým okresní soud nařídil exekuci, podal povinný dovolání.

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. l o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Z ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. plyne, že od 1. 7. 2009 není dovolání přípustné proti usnesením odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).

Jestliže v souzené věci krajský soud rozhodl o odvolání povinného 22. 2. 2011, dovolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. l věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení Hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu