Appeal against bankruptcy stay order dismissed as procedural appeal against procedural ruling is inadmissible.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Court dismissed the appellant's appeal against a second-instance court order halting bankruptcy proceedings due to unpaid security. The appellant argued the lower courts erred in law regarding the conditions for stopping the proceedings, but the Supreme Court noted that appeals against procedural rulings are generally inadmissible unless specific statutory exceptions apply. The court determined that an order to stop proceedings for non-payment of security is a procedural ruling, not a decision on the merits, and thus does not meet the criteria for a valid appeal under the Civil Procedure Code.
Legislator headnote
AI generated§ 237 odst. 1 o. s. ř.; § 238a odst. 1 o. s. ř.; § 239 o. s. ř.: An order to stop proceedings for non-payment of security is a procedural ruling and not a decision on the merits, making an appeal against it inadmissible.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. dubna 2002, č.j. 2 Ko 121/2000 - 27, potvrdil usnesení ze dne 27. března 2000, č.j. 44 K 43/99 - 20, jímž Krajský obchodní soud v Brně zastavil řízení o návrhu ze dne 20. srpna 1999, kterým se dlužnice domáhala prohlášení konkursu na její majetek. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že v situaci, kdy dlužnice přes poučení o následcích své nečinnosti po výzvě (provedené usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. ledna 2000, č. j. 44 K 43/99-17, doručeným jejímu zástupci 4. února 2000) v určené desetidenní lhůtě neuhradila zálohu na náklady konkursu ve výši 10.000,- Kč, byly splněny podmínky pro zastavení řízení dle ustanovení § 5 odst. 2 věty první zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění (to jest ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. pod písmeny a/ a b/, tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno a/), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno b/). V dovolání snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. - odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně uvádí v důvodech jeho usnesení) podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolatelka nesprávně odkazuje na občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001; dovolacím důvodům vypočteným v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. pod písmeny a/ a b/ pak pro dobu před 1. lednem 2001 odpovídají dovolací důvody vyjmenované v ustanovení § 241 odst. 3 o. s. ř. pod písmeny b/ a d/.
Dovolání není v této věci přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř.
Zmatečnostní vady dle § 237 odst. 1 o. s. ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/.
Ustanovení § 239 o. s. ř. pak nezakládá přípustnost dovolání proto, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy na náklady konkursu je sice usnesením, jímž se řízení končí, není však usnesením ve věci samé (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r .
předseda senátu