Supreme Court dismisses appeal for failure to specify grounds for admissibility under Civil Procedure Code.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Court dismissed the debtor's appeal against the bankruptcy court's decision to remove the administrator. The debtor merely cited the statutory text of the admissibility rule without specifying which grounds were met. The court ruled that such a citation is insufficient and the appeal was inadmissible under the Civil Procedure Code.
Legislator headnote
AI generated§ 241a odst. 2 o. s. ř.; § 237 o. s. ř.: An appeal is inadmissible if the appellant fails to specify the grounds for admissibility, as mere citation of the statutory text without identifying the satisfied conditions is legally insufficient.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
takto:
Dovolání
se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením ze dne 5. září 2013, č. j. KSBR 40 INS XY, zamítl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) návrh dlužnice ze dne 27. května 2013 na zproštění insolvenční správkyně Ing. Jany Polachové její funkce.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též
usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13,
ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách
Ústavního soudu).
Dovolatelka v dovolání pouze cituje poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, jež je převzetím textu ustanovení § 237 o. s. ř. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2014
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu