30 Nd 244/2012 · Nejvyšší soud

takto:

Soudci

Vrchního soudu v Olomouci, JUDr. Jan Zavrtálek, JUDr. Jaroslav Hikl a JUDr. Taťána Šimečková

nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci

vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 74 C 19/2011.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce ve shora označené věci vznesl mimo jiné námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci. Podjatost soudců tohoto soudu spatřuje (stručně shrnuto) v tom, že „odůvodnění rozhodnutí soudu je v rozporu se zákonem, je laxní, účelové a domnělé; soudci senátu 1 Co postupují nestandardně, nerespektují o. s. ř., natož judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu; soudem vyhotovené usnesení není precizní; dochází ke ztrátám žalobcových podání“, z čehož žalobce dovozuje, že se jedná o systematickou, cílenou a záměrnou snahu o zastavení řízení, podporovanou zřejmě externím zájmem.

Vrchní soud v Olomouci předložil tuto námitku podjatosti spojenou s návrhem na vyloučení soudců tohoto soudu Nejvyššímu soudu spolu s písemným vyjádřením výše jmenovaných soudců zařazených v senátu 1 Co. Soudci senátu 1 Co se shodně vyjádřili, že jejich poměr k věci a účastníkům je dán výlučně jen tím, že se podle rozvrhu práce podílejí na projednávání a rozhodnutí věci.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř., důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém obsáhlém podání neuvedl ve vztahu k označeným soudcům Vrchního soudu v Olomouci žádné relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců a soudkyně.

Protože žalobce ve svém podání výhradně namítal jejich postup a rozhodování dotčené i jiných věcí, považuje Nejvyšší soud za nezbytné poukázat na ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., podle kterého důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Námitky žalobce v tomto smyslu je tedy nutno mít za irelevantní.

Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 74 C 19/2011, byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nevyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu